Půda, to není žádná mrtvá hmota, panuje v ní čilý život. Obsahuje neživé částice i živé složky. Neživý podíl půdy, to bývá jíl, prach a písek (podle velikosti částic). Živý podíl tvoří půdní mikroorganismy, ale i organismy větší, například žížaly, a také neživé složky organického původu, tak zvaný humus. Když se řekne humózní půda, znamená to půdu s vysokým obsahem humusu, a zahradní půda by ho měla mít alespoň 3 %.
Půda může být písčitá, jílovitá či hlinitá.
Písčitá půda je lehká, má velký podíl částic písku a obvykle jen malý podíl humusu. Bývá provzdušněná a propustná, potřebuje však hnojit vydatněji, protože voda se do ní rychle zasakuje a splavuje živiny do spodních vrstev.
Jílovitá půda je těžká, špatně se obdělává, tvoří velké hroudy, a po deštích se na ní vytváří půdní škraloup. Potřebuje vylehčovat, dodávat organická hnojiva, zejména kompost, a případné škraloupy rozrušovat.
Hlinitá půda je snadno obdělavatelná, má drobtovitou strukturu. Hodí se pro zahradnické účely. Stačí přidávat kompost nebo jiná organická hnojiva.
Pro rostliny je velmi důležitá struktura půdy, nejpříznivější je drobtovitá. Pohyb vody je totiž závislý na prostorech mezi půdními částicemi. Většími otvory voda zasakuje do půdy, zatímco jemnější otvory, tedy kapiláry, umožňují vzlínání vody ze spodních vrstev k povrchu.
Struktura půdy se dá ovlivňovat pravidelným dodáváním humusu, nejlépe kompostu.
Autor: Zuzana Pavelková