Podzim provází ťukání padajících kaštanů. Dozrálé dohněda vypadávají z pootevřených ostnitých tobolek ze stromů, které dorůstají pořádné výšky i šířky. Ale ten strom, to vlastně žádný pořádný kaštan není, leda tak koňský. Správně se jmenuje jírovec maďal (Aesculus hippocastanum).
Jírovec je strom velmi impozantní, bývá ozdobou parků i alejí, a na jaře se rozsvítí bílými svícemi květů, některé druhy mohou mít květy zbarvené do růžova či červena. Přípravky s obsahem výtažku z kaštanů se používají při léčbě kloubních či cévních potíží. Jinak však jsou koňské kaštany pro lidi jedovaté, zato si na nich pochutnávají divoká prasata.
A navíc kaštany s nadšením sbírají děti. Ať už na přilepšenou pro různá zvířata, nebo na vyrábění tolik oblíbených zvířátek.
Ale proč se pořád mluví o kaštanu, když je to vlastně jírovec? No, z dávného zvyku. Asi by nám znělo divně, kdyby děti hlásily, že nasbíraly pytlík jírovců…Nebo snad maďalů? A kde se vůbec vzalo to zvláštní jméno maďal? Pochází z maďarského magyal, což znamená durman, ona známá jedovatá bylina, která má podobné bodlinaté plody.
V pozdním podzimu se pak na ulicích objevují stánky nabízející vonící pečené kaštany. To jsou ty pravé, ty jedlé – plody kaštanovníku jedlého (Castanea sativa). A jak už je z latinského názvu zřejmo, nejsou s jírovcem ani vzdáleně příbuzní. Kaštanovník se pěstuje v teplejších krajích, u nás bývají k vidění jen na chráněných místech, třeba v zámeckých zahradách, ale v posledních teplejší letech s nimi začalo experimentovat více pěstitelů. V takovém případě je nutné stromy pěstovat přinejmenším dva, kvůli opylení, a chce to vybrat odrůdy, které kvetou současně.
Autor: Zuzana Pavelková