Líska obecná (Corylus avellana) je naše původní dřevina, proto se jí u nás dobře daří téměř všude, tedy do nadmořské výšky 750 m. Půda by měla být lehčí, hlinoto-písčitá, až písčito-hlinitá, teplá, dobře propustná, nepřemokřená. Keře rostou bujně, proto se vysazují tak 3 až 4 m od sebe. Půdu je dobré vylepšit kompostem. Líska má bohatý kořenový systém, zpevňuje půdu, tudíž se hodí ke zpevnění svahů či břehů, brání erozi. Okolí keřů je vhodné udržovat trvale zamulčované, lépe pak zadržuje vlhkost. A přesto je dobré lísku alespoň občas pořádně zalít.
Vysazuje se nejlépe na podzim, a hned na jaře potřebuje řez. Stačí vybrat 4 až 5 nejlepších větví a zkrátit zhruba nad pátým očkem, aby zesílily a dobře se rozvětvily.
Další razantnější řez není třeba, protože líska kvete a plodí na jednoletém dřevě postranních vodorovných větévek vyrůstajících na tříletém dřevě. V červnu až červenci je třeba zakracovat nové zdřevnatělé přírůstky postranních větviček na 4 až 6 oček, aby z nich mohly vyrůst nové výhony s květními pupeny.
U keřů starších 10 až 15 let, je nezbytné prosvětlit korunu, tedy zmladit postupným vyřezáváním a odstraňováním starších větví. Silnější větve kolem 50 cm nad zemí.
Líska není příliš náročná na hnojení, stačí pár lopat kompostu před zimou.
Líska je samosprašná, ale při vysazení několika keřů a tudíž možnosti vzájemného opylení, bývá úroda vyšší. Ovšem dostat se k úrodě oříšků není až tak snadné. Velmi často se sklizně ujmou veverky či strakapoudi, a nebezpečným škůdcem je nosatec lískový, který způsobuje červivost oříšků. Vhodnou prevencí je postřik insekticidem v době, kdy samička nosatce klade vajíčka, na přelomu června a července.
Pokud se lísky pěstují nahusto, jako živý plot, úroda oříšků nebývá velká, spíše jen nahodilá. Líska se dá snadno množit, buď hřížením, nebo řízky odebranými a zasazenými v listopadu. Oba vegetativní způsoby zachovají vlastnosti dané odrůdy.
Autor: Zuzana Pavelková