Podzim je ideální čas pro výsadbu lísky obecné (Corylus avellana). Půda by měla být lehčí, dobře propustná, nepřemokřená. Líska je u nás původní dřevina, proto se jí u nás dobře daří téměř všude, tedy do nadmořské výšky 750 m. Líska má bohatý kořenový systém, hodí se ke zpevnění svahů či břehů, brání erozi. Lískové keře rostou bujně, proto se vysazují tak 3 až 4 m od sebe. Líska je samosprašná, ale při vysazení několika keřů, tedy při možnosti vzájemného opylení, bývá úroda vyšší.
Na jaře pak líska potřebuje řez, stačí ponechat 4 až 5 nejlepších větví a zkrátit je zhruba nad pátým očkem, aby zesílily a dobře se rozvětvily, protože líska kvete a plodí na jednoletém dřevě postranních vodorovných větévek vyrůstajících na tříletém dřevě.
Vytvořit z lísek živý plot není nikterak obtížné, líska se totiž dá snadno množit hřížením, anebo řízky odebranými a zasazenými v listopadu. Oba vegetativní způsoby zachovají vlastnosti dané odrůdy. Ovšem z lísek pěstovaných nahusto, jako živý plot, nebývá velká úroda oříšků.
Líska není příliš náročná na hnojení, stačí pár lopat kompostu před zimou. Ovšem ohrožuje ji nebezpečný škůdce, nosatec lískový, který způsobuje červivost oříšků. Jedinou možnou prevencí je postřik insekticidem v době, kdy samička nosatce klade vajíčka, což bývá na přelomu června a července.
Autor: Zuzana Pavelková