No, při troše „štěstí“ může. Uvádí se to v odborné literatuře a leckdo se s tím setkal v praxi, že se příliš vysoká vrstva čerstvé posekané trávy natolik zapaří, až se může samovznítit. Může, i když to rozhodně není častý jev.
Kompost, ale třeba i nevhodně uskladněnou vlhkou píci, zahřívají svou činností baktérie asi do 70 °C. Ty pak sice hynou, ale to je již proces zahřívání nastartován, takže se uvolňuje uhlík, ten oxiduje a při teplotě mezi 250 – 300 °C může dojít k samovznícení.
Kdo nemá dost zeminy na prosýpání a dává posekanou trávu do kompostéru ve vrstvě vysoké kolem 30 centimetrů, ten se s tím jistě setkal. Prvním signálem je, že se z kompostu line sladká vtíravá a dost nepříjemná „vůně“. Co se to děje? Při otevření člověka zarazí horko, a sáhne-li do oné hmoty holou rukou, může se popálit. A když pak ve snaze to ochladit, zprudka rozhrne nasypaný materiál, opravdu může vyšlehnout plamen.
A nedá se tomu vyhnout? Dá. Stačí do kompostu sypat posekanou trávu v tenčích vrstvách, prosýpat zeminou a používat urychlovače zrání. Pak se člověk nemusí bát pachu a samovznícení a navíc se může těšit, že na jaře založený kompost bude na podzim zralý a minimálně ve spodní třetině již dobře použitelný.
Autor: Josef Duben