A snad mohu vyzvat i ostatní lidi, nejen ty, kdo mají nějaký kousek pozemku: Važme si hmyzu! Je krásný! A také užitečný, a to i ten neužitečný. Ostatně toto dělení se v poslední době ukazuje jako dost zavádějící.
Jak může být krajina pestrá, samozřejmě i zahrada, když je všude plno hezkých motýlů. A také čmeláků a včel, ti zrovna v této době finišují ve sběru pylu a nektaru. Lze mít i potěšení z jednoho dvou či tří bělásků, kteří poletují i okolo levandule. A pro jistotu bych nehubil ani housenky, i s tím rizikem, že by se mohl vylíhnout „škůdce“.
Ovšem s výjimkou zavíječe zimostrázového (Cydalima perspectalis). Tento nikterak atraktivní malý motýlek byl do Evropy zavlečen z jižní Asie a jeho housenky připomínající ty běláskové, jsou černo zeleno žlutě pruhované, dokážou zcela zlikvidovat i staré keře buxusů. Proti zavíječům je nutno bojovat, a hlavně včas, než keře zahynou. Doporučuje se sběr housenek, a hlavně postřik vhodným prostředkem, ale také třeba feromonový lapač na dospělce.
Další výjimkou je u nás na zahradě píďalka podzimní (Operophtera brumata). Tito motýlci vypadají jako přetloustlí molové potravinoví. Malé zelené roztomilé píďalky se nám před dvěma lety nechutně snášely na hlavy z jedlé jeřabiny, a mezitím jejich armáda v utajení sežrala celý keř angreštu, nezbyl tam ani lístek. Od té doby po nich také jdeme.
Jinak jsme opravdu za každého motýlka na zahradě vděční.
Autor: Josef Duben