A to letos začíná až v neděli 3. prosince a bude nezvykle krátký. Sice čtyři neděle, jak se patří, ale ve skutečnosti jen tři týdny. Když se vlastně ten Štědrý den spojuje se čtvrtou adventní nedělí. Takže obvyklé postesknutí na rychlost času letos zase tak nesedí, ale vlastně proč, čas je veličina relativní a každému utíká jinak, jinak rychle.
Po delším čekání na jaro následovalo čekání na déšť a pak se zase na podzim čekalo, kdy už přestane pršet. Pravda, očekávání, to k životu patří a snad nejkrásnější čekání je právě to adventní. Ona doba čekání na Vánoce, na Štědrý večer, na narození Ježíška.
Než se tedy začne čekat intenzívněji a vážněji pomýšlet na vánoční výzdobu, chce to pamatovat na adventní věnec. My každý rok máme trochu jiný, jednou ho koupíme, třeba v blízké školce, jindy jej uděláme sami, někdy zase děti, a jindy zase děti dětí. No ale přitom se ještě každou chvíli rozhlížíme po zahradě, jestli jsme něco neopominuli. Třeba svázat ozdobné trávy, jalovce, aby je nerozklesly větry, či aby je nepoškodila sněhová nadílka, i když té prý letos moc nebude. Dívám se, zda někde není zapomenutá neshrabaná vrstva listí, jako se nám to stalo loni, člověk by nečekal, že tak rychle dovede úplně vyležet trávník. Uf, to je práce snad na několik dní, tak hurá do zahrady!
Autor: Josef Duben