Chce to ostrý nástroj a odhodlání. Tedy nejen to. Také je třeba něco o rostlinách vědět. Platí to pro stromy i keře. Každý chce, aby pěkně vypadaly, a ty, co mají, aby ještě k tomu dobře plodily. Kdo si nebude vědět rady ani podle různých návodů, ať se zeptá odborníka. Ale opravdu odborníka, ne kutila s nůžkami.
Vím, o čem mluvím. Před lety jsme si kupovali švestku, odolnou proti šarce. No, byla tak označena a byl to mladý stromek, pěkný, s nasazenou korunkou, kterou by šlo hezky udržovat. Než jsme se však po koupi nadáli, suverénní prodejce zvolal, že nám ji ještě zdarma pěkně upraví, a tak ji zprznil, že se nám léta nedařilo korunu zapěstovat hezky. Ano, neměli jsme takto zohyzděný stromek brát, ale už byl zaplacený a hádejte se s odborníkem, který nám přece pomohl. Od té doby si dáváme velký pozor na ochotné týpky s nůžkami v ruce.
Nicméně nebát se řezat platí, ale vždy s rozmyslem. Už v únoru lze začít, a pokud ještě ne, je čas se rozmýšlet. Dobré je, když jsou na to dva, jeden má nůžky, druhý ukazovátko, například prut lísky nebo kmínek bambusu. A vždy je třeba nejprve strom obhlédnout, obejít ze všech stran, brát ohled na světové strany a hlavně rozmyslet, do jaké hloubky se půjde. A při samotném řezání/stříhání je dobré mít na blízku „poučenou osobu“. A to jak z hlediska bezpečnosti, podává nářadí, rukavice, také přidrží žebřík, ale i s ohledem na případné poskytnutí první pomoci. Zaváže, zalepí, anebo aspoň polituje.
Autor: Josef Duben