Každou zimu rozvěšujeme po zahradě krmítka a vždy umístíme aspoň jedno nebo dvě tak, aby se dala pozorovat z oken. A že je co pozorovat. Míváme obvykle tak šest krmítek a každým rokem zkrmíme kolem 10 kil slunečnice. Pozorovat, popřípadě fotografovat ptáčky je opravdu zábavné. A zábavná je i Ptačí hodinka, akce pořádaná Českou společností ornitologickou, ke které již několik let zve dobrovolníky. Letos pro ni byl vybrán termín od 5. do 7. ledna. A v čem ta hodinka spočívá? Pozorovatelé mají jednu hodinu sledovat krmítko a zaznamenávat ptáčky, které spatří, a to podle speciální metodiky.
Letos jsem se pozorování účastnil ve dvou dnech, v sobotu i v neděli odpoledne. V sobotu 6. ledna bylo ještě dost nad nulou a drobných pěvců, pomocníků v zahradě, bylo na krmítku málo. Jenže hned druhý den pozorování, tedy v neděli 7. ledna, teploměr klesl k mínus pěti. A hle, jak ptáčků přibylo! Napočítal jsem jich dvakrát tolik!
Podle předběžných výsledků se Ptačí hodinky tento rok zúčastnilo kolem 30 tisíc pozorovatelů. A až ornitologové výsledky dopočítají, dozvíme se, kteří ptáčci bývají na krmítkách nejčetnější. Loni to byla sýkora koňadra a letos to zatím vypadá podobně. U nás v sobotu vedla také, ale v neděli „zvítězil“ stehlík obecný. Už jsem zvědavý na konečné výsledky.
Autor: Josef Duben