Stromy jsou nyní sice bez listů, takže by se mohlo zdát, že jejich koruny nekladou zimním vichrům takový odpor a není třeba se jich tolik bát. Něco na této úvaze bude, ale určité nebezpečí vyvrácení stromu či odlomení a pádu větví existuje, zejména pokud jde o větve narušené, napadené a napůl uschlé. Jde totiž o to, že těch si v době vegetace nemusíme ani všimnout. Právě v těchto dnech jsem se o tom přesvědčil na staré jabloni, kde to riziko za mě objevil strakapoud. Začal tím, že na staré silné větvi odstranil kůru, takový pásek o délce padesáti a šířce deseti centimetrů. Ale byl to vůbec on? Dírky tam vyklované nejsou. A tak přemýšlím, zda spíš tuto ránu nezatřít latexem, aby větev nezačala hnít.
Nebo je to signál, který mám brát vážně a v předjaří takovou větev odstranit? Téhle by mi opravdu bylo líto. Bývá na ní tolik jablek a bez ní by koruna působila nevyváženě.
Ale když mluvíme o zimních větrech, ty mohou snadno poškodit jehličnany či konifery, a mnohé stromy i vyvrátit, zejména na podmáčené půdě. Ještě donedávna jsem měl tendenci brát varování před silnými větry na lehkou váhu, „no jo, no, tak bude víc foukat“. Ale jen do té doby, než se kousek pod zahradou vyvrátil zdánlivě zdravý smrk a padl přesně tam, kde jsem občas rád parkoval.
Autor: Josef Duben