Již několik let pěstujeme rajčata, asi jako kdekdo. Ale zjišťujeme, že stále je, co se učit. V záhonech se jim v naší v poměrně zastíněné zahradě nikdy moc nedařilo, plodit začínala pozdě a než jsme se nadáli, už plody černaly. Řešením by byl skleník či fóliovník, ale do toho se nám nechtělo. Tak jsme se přeorientovali jen na ta balkonová, kterým se opravdu vedlo dobře v nádobách na zápraží, tam rostla a zrála skvěle. Ale letos jsme měli novinku. Dcera objevila na trhu také sazenice „divokých rajčat“. Do té doby jsme o nich neměli ani tušení.
Část jsme vysadili do osvědčených černých stavebních kbelíků, tam rostly a krásně plodily od června do konce léta. Část sazenic jsme ale vysadili do záhonu, kde se nevídaně rozbujely, až potřebovaly podpůrnou konstrukci. Tam tedy začala drobná plnochutná rajčátka zrát o trochu později, ale ve velkém množství, a jak se zdá, budou zrát do zámrazu. Rajčátka to jsou opravdu drobná, červená i žlutá, ale s tenounkou slupičkou, prostě lahůdka. No a péče? Skoro žádná. Jen jsme je občas zalili a přihnojili jako ostatní rajčata.
Dobrý tip na příští jaro, že? My se tedy po divokých rajčatech určitě shánět budeme.
Autor: Josef Duben