Takovéto výkřiky lze u nás na zahradě zaslechnout poslední dobou docela často. Ten nespisovný, „nezalejvej“ je velmi citově zabarvené zvolání a ozývá se zpravidla dopoledne, když ještě není takové horko, a to od hráčů ping pongu.
A „zalévej“, to je nikoli výkřik, ale povel či vybídnutí k zalití květin na oknech, rajčat v záhonech, keřů borůvek a rybízů. Ozývá se, až když se slunce chýlí k západu. Zalévat dříve by za prudkého slunce ani nemělo smysl. I když občas se ozve i protichůdné „to nezalévej!“. Už se nám totiž u pár rostlin pěstovaných v obalu podařilo je přelít, a tedy utopit, lépe řečeno udusit. A je zajímavé, jak se taková dušená rostlina tváří, že vadne, a tudíž přímo vybízí k dalším zalití. Až po bližším ohledání se zjistí, že stojí po krk ve vodě… Ale to už bývá na záchranu pozdě.
Každopádně na zalévání je dobré mít vodu odstátou. Nikoli však na slunci, tam může být teplá až moc.
Autor: Josef Duben