Je nejvyšší čas připravit ježkům na zahradě šikovná místa k přezimování. Do suchých klidných zákoutí nahrabat spadané listí a proložit je tuhými stonky, třeba slunečnic nebo pupalky či ostříhanými větvemi keřů. To proto, aby se listy neslehly, neslepily, ale aby vznikla účinná izolační vrstva. Hodí se i tužší listy ořešáků.
Ježci jsou zahradě prospěšní, jsou to hmyzožravci, mají rádi zejména různé larvy, ale i žížaly či měkkýše. Nepohrdnou třeba houbami, a když je venku miska s granulemi pro kočky, tak si je ježek také rád dá. Ostatně je dobré ještě i během podzimu mladým ježkům přilepšit, aby před zimou kapku víc nabrali. Mají pak větší naději, že v pohodě přezimují.
A jak je to s tím ježčím zpěvem? No, zpívají, to mohu potvrdit na základě několikerého pozorování na konci léta. Sedíme a něco slyšíme. Takové melodické popiskování. Co to je za ptáčky? A heleme se, z pod břečťanu vyběhla máma ježková a za ní čtyři malí, a sotva se vzdálila na pár kroků, už pískají! Takhle pospolu jsme je viděli jen jednou. Asi jim ukazovala teritorium, kde se mohou usadit. Takoví ježci, i když podle nás dost mrňaví, se musejí hodně brzy postavit na vlastní nohy, tedy nožičky.
Autor: Josef Duben