Když rostou houby, je tato otázka asi zbytečná. Jen málokomu jsou hříbky, křemenáče nebo pýchavky lhostejné. Jaká to je krása nacházet ty barevné kloboučky! A jak chutnají! I když jsou houbaři, kteří houby rádi hledají a sbírají, ale o houbové pokrmy nijak zvlášť nestojí.
Ale co když houby nerostou, nebo je do lesa daleko, nebo se jen tak nechce? I tak existuje řešení, jak si houby opatřit, a tím nemyslím v obchodě, kde jsou k dostání po celý rok žampiony, popřípadě i hlíva. Houby se dají pěstovat, a dost jednoduše.
Nechtělo se mi tomu věřit, ale letos jsme to zkusili s hlívou. Dcera pořídila dokonce hlívu královskou, tedy její podhoubí v takové pěkné cihle substrátu. Pěstovat se to musí v chladu, ale ne moc velkém, ne na světle, a musí se tak jednou denně rosit. Cihla byla umístěna do kbelíku, kbelík do komory. A pro jistotu stříška z krabice, aby sluneční paprsek nezaškodil.
Po pár týdnech se začaly dít věci, až se člověk lekl. Ale sklidili jsme pěkný pár plodnic. Po odplození to vypadalo, že je po všem, ale když jsme pytel otevřeli, vypadalo to, že ve spodní části je „živo“. Tak jsme ho otočili a znovu. A další sklizeň je zase pěkná, jak je názorně vidět na obrázku.
A kdo se pídí po receptech, tak tomu svěřím, že já mám hlívu nejraději s masem.
Autor: Josef Duben