Dívám se a rozmýšlím, kterou vrbou začít. Rostou nám pod zahradou, na břehu potoka. Seřezávám je každým rokem, ale vždy jen půlku z nich. Jednou sudé, jindy liché. A seřezávám je na hlavy, tedy tak, aby na nich mohl pohodlně posedávat vodník, anebo také kos, sýkora a třeba i kachna. Pohled mi ale najednou sklouzl na klemátis. Neraší už?
Loňské kmínky této „liány“ zapletené v podpůrné konstrukci již ožívají! Sotva mráz trochu polevil, zkusil jsem jeden zlomit, a hle, opravdu žije, na zlomu je čerstvě zelený. Tak to je nejvyšší čas je sestřihnout, tak třicet centimetrů nad zemí, aby mohla rostlina nově obrazit a na počátku léta pěkně kvést. Takže jsme to letos stihli na poslední chvíli. A to je únor, obvykle stříháme o něco později. Jenže je třeba sledovat počasí… Ještě dodám, že máme zahradu na jih a v nížině. Pokud klemátis je vysazený na místě zastíněném a chladnějším, je možné ještě chvilku počkat, ale jen opravdu malou.
Takže vrbičky ještě o pár dní odložím. Nejdřív musím ještě ostříhat okrasné trávy, také asi třicet až čtyřicet centimetrů vysoko.
Autor: Josef Duben