Ne, nejde o návod pro chirurga, jak správně vést řez při operaci slepého střeva. Ne, ne. Mám na mysli, jak a kdy na sestřih břečťanem obrostlých zdí.
Zelené fasády domů jsou krásné a praktické, zejména ty stálezelené. I když proměnlivost těch z opadavých popínavek má také něco do sebe. Přes zimu vypadají jako abstraktní kresby, pak už brzy nadchnou jarní čerstvou zelení, a na podzim se nádherně zbarvují, máme zkušenost s přísavníkem trojlaločným, také se mu říká trojcípý, který se roubuje na přísavník pětilistý, zvaný psí víno.
Porostlá fasáda má řadu výhod, nemusí se opravovat omítka, tepelně izoluje a kořeny u zdí odčerpávají vlhkost. Ale vrátím se k břečťanu. Roste dost pomalu, trvalo to, než byly stěny domu pokryty. Jenže v dalších letech kožich na zdech nenápadně houstl a houstl. Spodní vrstvy podsychaly a nové výhony se natahovaly vodorovně do prostoru. No, prostě mu rostlo břicho. Co břicho, břicha, kam se koukneš! Po radě s odborníky jsme se rozhodli břicha seřezávat. Ale ouha, vždy jsem při práci kýchal a smrkal. Břečťanové silice jsou poměrně agresívní, a k tomu zachytaný prach.
Takže kdy a jak řezat břicho? Po deštích a větrech, a v chladném období, to jest právě nyní. Křovinořez pak je ideálním nástrojem. A proč už nyní? Chce to zasáhnout dřív, než si ptáci začnou stavět hnízda. I když občas to je skvělá výmluva. „Ach jo, teď už to řezat nemůžu, zahlédl jsem tam hnízdo.“ A jdu si číst. Třeba o tom, co je potřeba udělat na zahradě.
Autor: Josef Duben