… a proč? To se lze dozvědět z Werichovy a Voskovcovy písně Ezop a mravenec. Na zahradě se pomyslně asi směje jen ten mravenec, který se drží raději za plotem. Tam mu totiž od člověka žádné nebezpečí nehrozí. Zahrádkář nemá rád mravence v záhonech jahod, kde jim zalepují srdíčka, ani v keřích rybízu, kam si nosí mšice, a samozřejmě ani v domě. V podstatě se dají mravenci tolerovat v trávníku, a ani to ne vždy.
Když se mravenci vyskytnou tam, kde mohou působit nepříjemnosti, používám postřik, ale jen takový, který neohrozí prostředí. Nejraději využívám tzv. mravenčí bufet. Je to návnada v takových mističkách, a tam si mravenci chodí, přinesou si ji do hnízda a zakrátko se již neobjeví. To je vhodné zejména tam, kde pronikají do domu. Ovšem ještě teď si vybavuji nepříjemné zážitky mravenčího rojení. Najednou jich bylo černo na okně ložnice. Tedy zevnitř! Tam pomohl sprej. Ještě že jsme ho měli po ruce.
Autor: Josef Duben