Ke konci každého roku se diskutuje, dumá a odhaduje, jaký asi bude ten příští. Vždy se ukáže, že pesimistické vize, ale i ty optimistické, se naplní jen částečně, takže zase tak zlé, ale ani až tak úžasné, to nebude. Přijde jaro, a to přijde zcela jistě, a již to samo je důvodem k optimismu.
Ale aby se pak člověk zjara na zahradě moc nedivil, je třeba na některé věci myslet už v zimě. Například na trávník.
V zimě je nutno jen sledovat, zda někde nevyrostla nějaká velká krtina či polonadzemní tunel hryzcův, či pěšinky hrabošů. My to máme s péčí o zahradu jednoduché. Kdokoli má kdykoli chuť něco udělat, může jít „na krtka“. Máme krtka, podle množství krtin možná krtky. A máme je stále, přes všechny naše zákroky.
Ač se je pokoušíme vypudit již roky, vše je marné… Cpali jsme a stále jim do chodeb cpeme – věci vonné i nevonné, speciálně a draze koupené, i domácího původu. Zakoupili jsme speciální plašiče… Ucpáváme jim chodby špalíky. Jediným přínosem je, že máme stále co dělat.
Nevím, jak vnímají nový rok krtci, ale kdyby si také dávali předsevzetí, bylo by bezva, kdyby se rozhodli odstěhovat. Naděje stále žije. (I když víme, jak to dopadá s novoročními předsevzetími u lidí.)
Šťastný a veselý nový rok 2023!
Autor: Josef Duben