Kolikpak je rčení a přísloví týkajících se deště. Však i oblíbená písnička začíná slovy Prší, prší, jen se leje… No a jak liják komentoval Josef Kemr ve filmu Na samotě u lesa snad ani nemusím, ba spíš ani nemůžu napsat. Co ale, když nezaprší? Jak by se dalo popsat tohle jaro, kdy krajina, ještě před pár týdny krásně mokrá, až se zdála promáčená, náhle vypadá úplně suchá, jako by na podzimní deště a zimní srážky skoro zapomněla? Až by si jeden začal stýskat… a nezaprší a nezaprší.
Ne že by občas nesprchlo, ale za skutečnou závlahu lze považovat leda tak deště na konci března, které trochu naplnily připravené nádrže. Co si tedy počít, když moc není kde brát vodu, pokud další srážky nepřijdou?
Účinným opatřením je bránit vysychání, jak krajiny, tak zahrady. Začínáme si více vážit velkých stromů, vzdáváme se těch moderních, malých čtvrtkmenů, co pár let nesou docela velká jablka, ale ta jsou pak menší a menší, a stromky nás po zhruba dvaceti letech opouštějí. A dobře udržovaný vysokokmen či polokmen umožní růst trávníku i ostatních rostlin. Týká se to v našem případě dvou ořešáků, jabloně, třešně a dvou jeřábů. Nejhorší je na ztrátu vody volná půda. Všude musí být zapojený porost.
A kde tedy pěstovat nějakou zeleninu, rajčata, papriky, hrášek, cibulku a další, když volný záhon nelze moc doporučit? V různých nádobách, které se dají v případě potřeby přemístit. Výhodou pěstování v nádobách není jen ochrana před suchem, ale i před slimáky. Máme vyzkoušené použít černá plastová stavební vědra. Ovšem je třeba věnovat pozornost zemině. Na dno natrhané proložky na vejce, pak shrabané listy či nezralou vrstvu kompostu, pak vrstvu zralého, a je to. A samozřejmě pravidelně hnojit.
Autor: Josef Duben