Má řadu výhod. Vytváří soukromí, chrání před hlukem, zlepšuje výhled a poskytuje úkryt ptákům.
Jen je třeba rozvážit jaký. Zda stálezelený, který bude stejný celoročně, na ten se hodí hlavně
jehličnany. Anebo živý plot z listnáčů, ten se pak mění dle ročního období. Zjara se křehce zelená, v létě listy tmavnou a plot je zcela neprůhledný, s podzimem se zbarvují a na zimu opadávají. Tedy kromě habříků, na těch zhnědlé listy zůstanou mnohdy až do jara.
Do větší zahrady se hodí plot nestříhaný, s tím je také nejméně práce, protože řez se omezí pouze na občasný průklest. Ale menší zahradu by mohl obsadit až přespříliš, tam bývá lepší plot stříhaný, tvarovaný.
Do veliké zahrady, kam se hodí volně rostoucí živý plot, se dá použít líska, tavolník, pámelník, trojpuk, bobkovišeň či ptačí zob. Z jehličnanů se hodí jalovec, cesmína, cypřišek, zerav neboli túje.
Mnohem častěji se však uplatní živý plot stříhaný. Při výsadbě je nutno si uvědomit, do jaké šířky se bude stříhat, a podle toho určit vzdálenost výsadby od plotu. Ale také i skutečnost, že stříhaný plot se opravdu musí stříhat, a většinou to nestačí jednou ročně.
Na stříhaný živý plot se z listnatých dobře hodí ptačí zob, habr, buk, zimostráz (více známý jako buxus), hlohyně, dřišťál, anebo super rychle rostoucí jilm sibiřský. Z jehličnanů je vhodný cypřišek, jalovec, jak čínský, tak viržinský, ale také zerav či tis.
Pozor! Před výsadbou je potřeba se dobře obeznámit s tím, jakých rozměrů dosáhne vybraný kultivar během let. A to především na šířku. Výška se koneckonců dá upravovat. Ale pokud by se vysazovalo příliš blízko k plotu či k podezdívce, neřkuli k sousedovi, mohou vznikat značné potíže.
Autor: Zuzana Pavelková