Zelí není jen klasické hlávkové bílé a červené, ale také pekingské a čínské. Tyto druhy jsou chutné, snadno se pěstují, všude se prodávají, ale které je které?
Obchodníci nám to nezjednodušili. To, co se běžně prodává jako čínské zelí je správně zelí pekingské. Jsou to ony pevné světle zelené podlouhlé hlávky složené z výrazně žebrovaných listů.
Pekingské zelí je vynikající zelenina, dá se vysévat od dubna do srpna, není náročná, a po sklizni nevídaně dlouho vydrží. A navíc se dá konzumovat za syrova i tepelně upravené. Je snad něco lepšího?
Možná že je, to pravé čínské zelí, které se v obchodech prodává pod názvem Pak Choi. Toto zelí netvoří pevnou hlávku. Podobá se tak spíše salátu. Čínské zelí je jemnější, ale aromatičtější. Dá se konzumovat za syrova, tepelně upravené, anebo se dá i nakládat. Navíc roste rychleji, vegetační dobu má pouhé dva měsíce.
Oba druhy zelí však obsahují až 20 % bílkovin a pouze 2 % cukru, a navíc vysoké procento vitamínu C, a cenné je i vyšší zastoupení vlákniny a hořčin.
U pekingského zelí se sklízejí celé hlávky. A opatrně. Skladovat se dají jen hlávky nepoškozené. Čínské zelí se dá sklízet postupně, po jednotlivých listech.
Autor: Zuzana Pavelková