Jakmile opadají listy, vyniknou na zahradě keře a stromy, které zůstávají stále zelené. Pro túje a zeravy, jalovce, tisy a třeba i smrky či borovice hovoří ta stálá zelenost, ale problém bývá s komponováním zahrady, jehličnany ji posunují spíš k divočině či arboretu, kde není moc místa pro ovocné stromy a keře.
Jenže kromě jehličnanů není výběr příliš velký, ale i tak se dají najít keře či stromy, které mají stále zelené listy, a navíc většinou dobře snášejí řez a dají se tvarovat. A v zahradě, kde je jabloň, třešeň, višeň, švestka, ořešák či líska anebo rybízy, působí zcela přirozeně. Které to jsou? Třeba kalina svraskalá. Má podlouhlé tmavě zelené atraktivní listy, které v zimě mírně povisnou. Na jaře se pak objeví nádherná bílá květenství. Buxusy jsou též krásné a vděčné. A co taková u nás méně obvyklá cesmína? Všechny tyto rostliny mají rády mírné zastínění, nepříliš vystavené větrům, půdu propustnou, a všechny tři snášejí řez.
Kalinu je dobré prořezávat na podzim, a není to nutné každoročně, buxusy se dají tvarovat a upravovat během roku, a cesmínu je nejlepší přistřihnout v předjaří nebo na jaře.
Cesmína sice hrozně píchá, ale to je velká výhoda pro hnízdící drobné ptáky, žádný predátor je neohrozí! Člověk si však na ni musí dát pozor, a navíc je jedovatá. Hodí se proto spíše do kouta zahrady, nebo jako živý plot. A ještě upozornění: cesmína je dvoudomá, takže kdo chce na podzim mít na keři pěkné červené kuličky, musí mít keře alespoň dva, samičí i samčí.
A když je řeč o stálezelených rostlinách, nesmíme opominout bambusy, existují i takové, které snášejí mrazy pod 10 stupňů. Pravda, čas od času namrznou, zejména na konci zimy, ale pak se zase vzpamatují. Ale když hrozí větší nadílka sněhu, je lepší je svázat. Ale i ty nesvázané, které sníh položil, se pak zase dají zvednout.
Autor: Josef Duben