Však čemu se v květnu divit? U nás se mšice objevily již na konci dubna. Šli jsme se kochat rybízy, zdá se, že docela pěkně odkvetly, ale najednou… Co to je? Jeden keřík má listy jaksi napuchlé, jako kdyby na nich naskákaly takové načervenalé puchýře. Po obrácení listů je to už jasné, na spodní straně jsou plné mšic. Takových malinkých, zelenavých, téměř průhledných. Hned vedlejší rybíz má zase koncové výhony zakroucené, s nápadně zkadeřenými listy. A jak by ne! Mladé výhony jsou doslova obsypané mšicemi, jenže mohutnějšími a tmavými. A jako by jich tam už nebylo dost, přivádějí k nim mravenci další. Děsivý pohled.
Proto také po keřících rybízu tak pilně poskakují sýkory, samozřejmě koňadry, zejména však modřinky, ale také pěnice černohlavá a další drobní pomocníci, kteří se u nás na zahradě drželi pěkně celou zimu u krmítek. Ale teď nestíhají! Musíme stříkat. Ale jen šetrným prostředkem, který ptáčkům nebo třeba larvám slunéčka sedmitečného neublíží.
A už jsme postříkali, a pěkně odspodu, přesně na rub listů, jedině tak to má smysl. Ale neděláme si iluze. Po týdnu zkontrolujeme… a beztak budeme stříkat znovu.
Autor: Josef Duben