Co to je za otázku? No, je na místě si ji položit hned na počátku, když se o pořízení pozemku uvažuje. Kdo dosud nemá zkušenost s tím, co vlastnictví zahrady obnáší, měl by se zeptat kamarádů, co o tom již něco vědí. Mít zahradu, to neznamená jen na ní dlít a užívat si ji, ale znamená to i ji sekat, rýt, plít, zalévat, sklízet. Tedy pokud na to člověk nemá „firmu“.
Zkrátka je třeba si odpovědět na otázku, co od zahrady požaduji a co vlastně očekávám. Na práci se někdy zdá i malá zahrada velká ažaž, ale když se pozemek naplánuje dobře a osází, může být i velká zahrada docela dobře zvládnutelná, jako ta malá. Něco o tom víme. Pořídili jsme si před lety zahrádku nevelikou, pár set metrů čtverečních, ale po 11 letech se vyskytla možnost kousek přikoupit. No a po dalších 11 letech se situace opakovala. Takže nyní ji máme trojnásobnou. A to už by prostým násobením mělo být práce třikrát více. Ale utěšujeme se, že při dobré organizaci to vypadá jen jako dvakrát tolik.
Větší zahrada nabízí více prostoru pro fantazii, pro výsadbu více druhů rostlin, a také pro pěstování něčeho na zub. A to také není marné. Menší ponechává více volného času pro různé zábavy, výlety. Ale nutno dodat, že z větší zahrady se ani moc nikam nechce. Takže těžko odpovědět. Ale chce to na počátku poctivě odpovědět na otázku, zda se do zahradničení chtějí pustit i ostatní členové rodiny, anebo se budou jen koukat. Ale ono i ti veselí obdivovatelé a ozobávači výpěstků občas přiloží ruku k dílu.
Autor: Josef Duben