Nádherně jasně žluté květy pupalky dvouleté rozkvétají navečer kolem šesté sedmé hodiny. Před očima se rozvíjející poupata připadají tomu, kdo je pozoruje poprvé, jako zrychlený film, který pouštěli učitelé biologie žactvu.
Pupalek je celá řada, u nás se pěstuje nejčastěji právě pupalka dvouletá. Je původem ze Severní Ameriky, ostatní druhy pocházejí z východní Asie. Severoameričtí Indiáni využívali z pupalky kořen, a to z mladé, tj. z prvního roku, kdy rostlina vytváří jen přízemní růžici, ten jedli, druhým rokem pak používali listy a květy k léčebným účelům. I dnes je ceněný pupalkový olej, lisovaný z droboučkých semínek, dá se také připravit odvar z květů.
Na zahradě jsou tyto až kolem metru vysoké rostliny, plné zářivých květů, ozdobou letních večerů. Na pěstování je to rostlina nenáročná, spokojí se s půdou chudou, snáší sucho, vysemeňuje se sama a často se objeví tam, kde by ji člověk nečekal. Lze ji samozřejmě i vysévat, popřípadě mladé sazenice přesadit na místa žádoucí. Ale pozor, kořen je kůlový, musí se vyrýt celý. Když jsou v zahradě v malém počtu, jsou vítány, při přemnožení mohou být až obtížné. Ale parádu udělají. Květy, které se rozvijí večer, jsou pěkné ještě po ránu, ale přes den uvadají, aby večer z dalších poupat vykvetly další.
Každopádně jde o rostlinu, kterou lze pro absolutní nenáročnost do zahrady doporučit.
Autor: Josef Duben