Po vlhké zimě i předjaří se mohlo zdát, že bude vody v krajině dost. Avšak po zkušenostech z uplynulých let je jasné, že tomu tak po pár dnech, neřku-li měsíci bez deště, není. A nic na tom nezmění občasná přeprška.
Z vodotečí nelze jen tak vodu na zalévání brát, z vodovodu je drahá. Co si tedy počít? Naučit se s vodou hospodařit. Někdo si vzpomene, že už někde četl o zkušenostech z Izraele, kde dovedli kapkovou závlahu k dokonalosti a s těmito systémy velice dobře obchodují. Větší zahradu vůbec není marné takovýmto systémem vybavit.
Ale v malém možná postačí zálivku dávkovat opravdu cíleně, ke každé rostlině, ke kořenům. Jako zahradníci v italských a španělských zahradách parcích časně zrána či pozdě večer. Závlaha „na list“ je luxusem.
A lapat dešťovou vodu, nejlépe již na jaře, když je k dispozici. Pořídit si nádrže, třeba i podzemní. Vyplatí se to. A zdá se, že v budoucnu toho bude potřeba čím dál více.
Majitel zahrady asi moc neovlivní nějakou globální změnu, ale hospodárným využíváním vody jednak zachrání sklizeň, jednak prospěje mikroklimatu okolo domu.
Autor: Josef Duben