…ale moc velkou parádu nedělá. Zbavit se bezu by ale bylo škoda! Bezové květy jsou přece výborným prostředkem na celou řadu nemocí. A nejen květy, ale i ty tmavě modré plody! Květy lze i jíst, jako tzv. kosmatice obalené ve vajíčku, z čerstvých květů lze dělat bezový sirup, naloží-li se do vody s cukrem a citronem, na teplém místě vytvoří osvěživou limonádu. A sušené se hodí v zimě, nejlépe kombinované s lipovým květem, na léčivý odvar na nemocné průdušky. A prý lze využít i listy a kůru k léčivým obkladům. Z plodů, tedy bezinek, se také dá vyrobit sirup nebo likér, ale pozor, ten nemusí každému dělat dobře. A hlavně nedělá dobře ubrusu, bezinky hodně barví. Proto také není dobré pod bezem parkovat, nebarví totiž jen padající plody, tedy bezinky, ale hodně barví i výkaly ptáků, kteří si na nich rádi pochutnávají.
Aby bez černý dobře vypadal, je potřeba se mu trochu věnovat. Pěstovaný jako keř potřebuje prosvětlovat, to znamená vyřezávat uschlé a nevhodné větve. Dá se však zapěstovat také jako stromek, ponechá-li se jeden kmínek. V obou případech může dorůst i přes pět metrů. Ale vhodným řezem se dá samozřejmě držet nižší.
Pokud ale pro černý bez není v zahradě místo, dají se květy natrhat z bezů rostoucích u cest či na krajích polí. Ale pozor při sušení. Podle naší zkušenosti kočkám náramně voní, všechny naše minulé i ta současná se v sušících se květenstvích vyloženě s chutí vyvalují, rády se jimi parfémují.
Autor: Josef Duben