Po radosti z jarního sluníčka, kdy se ho člověk pomalu nemůže nabažit, nastávají ve vrcholícím jaře a pak hlavně v létě chvíle, kdy je najednou nouze o stín. Jak si pomoci?
Jistě, první pomocí asi bude jít domů. Zahradu si ale člověk pořizuje proto, aby na ní mohl být, co nejdéle. Závětří vystavené slunku ocení na jaře anebo v pěkných zimních dnech. Ta zastíněná místa pak zejména v létě. Stín ale může být dvojí. Přirozený a umělý. Obojí má svá pro a proti. Přirozený stín, tj. od stromů či vysokých keřů má tu výhodu, že koruna stromu, či vysoký zelený keř jaksi prostředí klimatizují. Velké množství listů dýchá, odpařuje vodu a prostor ve stínu ochlazuje. Nevýhodou je, že se pak na podzim musí hrabat listí. A jaké stromy jsou vhodné? Zcela jistě ovocné, ale i ořešák, byť jeho listů lze dát do kompostu nemnoho. Ale na druhou stranu ořešáky docela dobře odpuzují hmyz.
Je možné využít i popínavých rostlin na různých konstrukcích, třeba pergolách. Vhodné jsou například přísavníky, aristolochie, vistárie, rdesna atd. Je třeba však hlídat vzrůstnost, zejména u vistárie, aby výhony a posléze větve nezarůstaly příliš do konstrukce.
A umělý stín? Je možné si vybrat z nabídky slunečníků či markýz, postavit si stan nebo altánek, možností je celá řada, popřípadě kombinovat s rostlinami. V obou případech však sledovat odkud slunce svítí, kde bychom chtěli stín mít. A kdy. V poledne na oběd, nebo až odpoledne na kávu? Není nic smutnějšího, než si pracně vytvořit „zastíněné místo“, na které praží slunce vždy ve chvíli, kdy bychom si toho stínu chtěli užívat.
Autor: Josef Duben