Mít zahradu, to znamená mít stále po ruce nůžky a pilku. A pokud je člověk nemá, nebo už mají nejlepší léta za sebou, je právě čas napsat si o nové Ježíškovi.
Ale zatím se tedy pusťme do díla starými nůžkami a popřípadě i pilkou. Je totiž nejvyšší čas na letní řez ovocných stromů. Třešně a višně, ty už by měly být ostříhány, letošní letorosty, které budou napřesrok plodit, by se měly zkrátit na dvě tři očka. Obdobně to platí i u jabloní. Ty se sice češou k podzimu, ale letní řez je u nich vhodný právě nyní, a to hned z několika důvodů: prosvětlí se koruna, slunce bude moci k jablíčkům, a strom může dávat více sil do plodů.
Není ale nutné stříhat, popřípadě řezat, pouze letošní větve a vlky. Je-li to třeba, je možné občas sáhnout i do starého dřeva a korunumírně zkorigovat. Strom v dobré kondici ve vegetaci si s tím dovede poradit. A potom také může být jarní řez méně razantní a rychlejší. Však on ten jarní se dělá v předjaří, a když je ošklivo a nepříjemná zima, člověka to na zahradě zrovna netěší.
Ovšem nemělo by se zapomínat ani na jiné peckoviny, třeba švestky. Touto dobou bývají mladé letorosty napadány mšicemi, a ty je nejlepší ostříhat a ponořit je například do octové vody. Až poté je dát třeba do kontejneru na zelený odpad, anebo, nařezané na menší kousky, do vlastního kompostu.
Takže ano, stále je co dělat a je to dobře. V pěkném počasí neznám lepší zábavu. No, pravda, znám, ale toto také není k zahození.
Autor: Josef Duben