Že nemáte adventní věnec? No, ještě to za to stojí. Minimálně na čtrnáct dní. Při snídani u dvou, posléze tří a nakonec čtyř svíček lze pozorovat za oknem ptáčky mířící ke krmítku. Nebo při odpolední kávě nebo čaji. A pak se projít po zahradě a podivit se nad čemeřicí, která se již pomalu chystá ke květu. Je to příležitost zpomalit, nespěchat…
Čekání na Svatvečer, to by mělo být opravdu čekání, nikoli shon. Čas k zamyšlení nad těmi našimi evropskými kořeny a tradicemi, o kterých se dnes tolik hovoří, že jsou ohrožené. A které to jsou? Jsou to kořeny především ty křesťanské, ale i židovské, ze kterých vycházejí. A základem je narození Ježíška v Betlémě, které předpovídali dávní izraelští proroci. A posléze i události velikonoční.
A proč se obdarováváme právě o Vánocích? Právě na památku toho, že Bůh obdaroval lidi tím, že se jeho syn narodil jako malé bezbranné dítě. Tento dojemný příběh popisovaný v evangeliích nenechává chladným ani lid nevěřící. Příběh matky a dítěte, dárků od pastýřů, kteří přišli jako první, i od tří mudrců od východu, a pak ohrožení, útěk do Egypta a posléze návrat. Stojí za to se nad tím zamyslet, a třeba právě při pohledu do plamene adventních svící.
Josef Duben