Zatím se zdá, že náš trávník žije. Občas zaprší, a to jej drží při životě, zelená se, nevysychá. Tedy kromě několika opravdu exponovaných míst, na která slunce svítí celý den, po kterých se nejvíce chodí či skáče. Při ping-pongu. Ale větší problém může nastat po několika dnech větru a vlně veder. Každopádně není dobré tak často sekat, a ani to není třeba.
Ale všiml jsem si, že tráva sice moc nepřirůstá, zato se činí různé plevely s přízemní poléhavou listovou růžicí. Nejčastěji to jsou jitrocele, ať už jitrocel větší, střední, anebo chudokvětý. Výjimkou je jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), který má listy nikoli dlanité přízemní, ale vstřícné kopinaté, navíc je využíván jako výborná léčivka.
Nejlépe se jitrocele plejí po dešti, a i tak se mi osvědčuje je pod listovou růžicí podříznout. Používám na to speciální nástroj, vypadá trochu jako dlátko kozí nožka, a já si ho vyřezávám z bambusu. No a když se to dloubátko ztupí, skončí v kamnech. Stejně tak se dají snadno plít různé bodláky, které koření hlouběji, anebo pampelišky.
Trávník teď moc neroste, a tak čas ušetřený nesekáním využívám k pletí.
Autor: Josef Duben