Jak je to hezké, a také k hmyzu ohleduplné, ponechat v trávníku ostrovy lučních květů, třeba kopretin nebo jestřábníků, které se v něm náhle objeví, a dovolit jim vykvést. Mají z nich radost motýli, včely medonosné i samotářky, různí čmeláci či brouci páteříčci. Dá to jistou práci ostrůvky květů obsekávat, ale je to velmi pěkné, a navíc jsou tyto ostrůvky každý rok o kus jinde, a to je vždy milé překvapení.
Ale pozor, opravdu je dobré je jen nechat vykvést. Jakmile začne sotva třetina odkvétat, je nejvyšší čas takovýto „dočasný přírodní záhon“ pokosit. Stonky odkvétajících květin dřevnatí, a navíc zrají seménka, no a ten trochu utlačovaný trávník je pak utlačený ještě víc, takže po pozdním posekání se dost dlouho vzpamatovává. I když s pomocí hnojiva mu to jde rychleji. A navíc ty zmíněné jestřábníky, rostliny sušších pastvin, začnou trpět padlím, zejména pokud vyrostou někde v koutech či na vlhčích místech. A takové padlí v zahradě, to je dost nepříjemná věc. Bez postřiku se ho člověk nezbaví. A hlavně to nechce váhat, jak se rozleze, už je k nevyhubení.
A ještě jedno nebezpečí musím zmínit, v takovémto hustším vlhkém porostu si hledají úkryt slimáci, a za večera pak vyrážejí zbaštit něco mladého a křehkého. Nám se přesně toto letos s jestřábníky „povedlo“. Posekali jsme je opožděně, o 14 dnů později, než bylo potřeba. A tak teď řešíme slimáky i padlí… Takže příští rok si už dáme pozor. Ostrůvky ano, ale ne na dlouho.
Autor: Josef Duben