Přestože je jaro stále dost studené, tedy zejména noci a teď i dost zapršelo, ale stačí jeden dva slunečné dny, a již je na zahradě veselo: objevují se první přezimovavší motýli, čmeláci, a na svatého Jiří mají vylézat hadi a štíři. A vylézali. My jsme například viděli slepýše, což rozhodně had není, a navíc ho jako první spatřila kočka, a nám dalo dost práce ji od něj odehnat. Však takový slepýš je v zahradě vítaným pomocníkem, jako jeden z mála žere mladé slimáky i slimáčí vajíčka. Jen je na něj třeba takhle zjara více dohlédnout. On ani za tepla nevyniká rychlostí, ale když je chladněji, tak by se snad ani neměl jmenovat slepýš, ale pomalýš.
Zahrada ožívá, a nejen hady a ještěrkami, ale i různým hmyzem. Na rybízech se objevují lístečky, spíš jen taková myší ouška, ale i ta už lákají mšice, a z těch tedy radost opravdu není. Nejvyšší čas přestat přikrmovat ptactvo, ať si raději nachytá nějaké to „maso“! A že se už chystá. Pozoruji zrovna z okna sýkory, jak po rybízech vesele šplhají. Pomáhá i pěnice černohlavá. Ano, krmit přes zimu se i tentokrát vyplatilo. Stálo nás to asi dvacet kilo slunečnice. Ale teď máme na zahradě houf pomocníků, a té radosti z pozorování ptáků. A jestli na nápor mšic ptáčci nebudou stačit, budeme používat obezřele postřik, aby působil opravdu jen na mšice, a neškodil ptákům ani beruškám.
Autor: Josef Duben