Nechodit po trávníku! Tedy, dokud nenapadne nějaký sníh. Po ojíněném a zmrzlém trávníku není radno moc běhat, protože křehké listy trávy tím velmi utrpí. Jinak trávník snese i opravdu velký mráz, až se jeden diví.
Když už napadne sníh, je to jiná. To pak je možné se věnovat zimním radovánkám. Třeba si i postavit sněhuláka nebo se klidně koulovat. A ten, kdo stihl ještě na sklonku podzimu posekat, nemusí mít obavy, že až na jaře sníh sleze, najde na trávníku sněžnou plíseň. Ta se objevuje hlavně na delší trávě. A navíc se kratší trávník bude mnohem snáze vyhrabávat.
Ale co nyní na zahradě podnikat? Nic, ještě je čas. Jen sledovat krmítka a doplňovat slunečnici nebo koupenou směs, pověsit na větve ovocných stromů lojové koule nebo kousky loje. Naše sýkory si letos moc pochutnávají na loji skopovém, zkuste se poptat u chovatelů ovcí, stejně většinou nevědí co s ním.
A navíc je teď čas sednout si v teple k oknu a pozorovat, kdopak to přilétl na dobroty. Může to být někdy překvapivé. Nejčastěji přilétají drobní pěvci, sýkory, zvonci, brhlík, ale občastřeba i strakapoud.
Na zahradě se však může v zimě objevit i u nás vzácný jikavec, patří mezi pěnkavy, a na bílém pozadí bývá lépe vidět nenápadná červenka. Na keři šípku za plotem usedne hýl a na slunečnici, kterou jsme nechali dozrát, si pochutná stehlík, pokud tedy dosud v ní ještě nějaká semena zbyla.
A spousta těchto ptáků posléze na jaře v zahradě či v jejím okolí zahnízdí.
Ale kde je jaro…
Autor: Josef Duben