Mít na zahradě kousek divoké, ale tak trochu idealizované přírody… Aby se tam krásně sedělo a snilo. A nemusí jít zrovna o nějakou exotiku. Podle polohy zahrady není špatné se inspirovat bylinami z horských úbočí, případně ze stinného přítmí lesního potoka.
Vytvořit na zahradě malebné zátiší, to znamená nejdřív zapřemýšlet, co se kam hodí. My máme zahradu u potoka, a tak u nás dobře vypadají keře hortenzií, trsy floxů, bochánky šalvěje, zákoutí řepíků… Ale na slunných místech se líbí perovskii i ibišku, a ve stínu zase kapradí. O nějaké skalce si na naší rovince můžeme nechat jen zdát. I když si vždycky říkám, že rovinka se lépe seká.
O to víc mě však nadchne, když někde krásnou skalku spatřím. Takovou dech beroucí jsem uviděl v Nové Říši, to je pár kilometrů od Telče, na odkopaném svahu, který původně sahal až k domu. Mezi balvany, jejichž hlavním úkolem je stráň zpevňovat, vysadila manželka místního hospodáře přímo botanickou sbírku květin a vůbec rostlin. To už není jen iluze jihu, to je jih.
Taková samozřejmá krása, ale při bližším pohledu vidím, že nic neroste jen tak samo od sebe, že to stojí docela dost práce. Tak na takovou skalku nemáme. Tedy síly. Ale naštěstí ani pozemek.
Autor: Josef Duben