No, a nyní, na počátku jara, přece nebudeme mluvit o rybě! Nebudeme. To mě jen známé rčení inspirovalo ke „vtipnému sdělení“, že tři dny trvající činnost už může člověka pramálo těšit. Kdo tři dny za sebou usilovně vyhrabával trávník, ví, co mám na mysli. Jé, to bolí celé tělo. A rukavice nerukavice, pár puchýřů či protivných otlaků se také najde.
A jak se neumořit, když člověk po letošní zimě, u níž těžko, říct, kdy začala, zda vůbec byla, a natož zda už opravdu skončila, opravdu neví, co dřív? Hlavní je nezchvátit se již na začátku, v předjaří. Správně si činnosti naplánovat. Střídat jednotlivé práce. Například namáhavé hrabání prokládat procházkou mezi keři, kouknout, kde ještě kvetou čemeřice, na jaké počasí ukazují talovíny, jak moc už vylézají narcisy, a třeba si ustřihnout větévku zlatice (Forsythia) do vázy. Do tří dnů ve váze krásně rozkvete a je jaro i doma. A pokud jde o to hrabání, nemusí se přece vyhrabat vše najednou.
Aby práce nebyla úmornou činností, ale zábavou, musí být členěna, například svačinou, obědem, siestou, ale třeba i zpěvem. Kosi už se snaží.
Autor: Josef Duben