Ten, kdo sleduje hemžení ptáků v zahradách nebo v blízkosti potoků a řek jenom zběžně, tomu ani nepřijde, že by volně žijícího ptactva nějak razantně ubývalo. Zejména, když s nástupem zimy krmí a krmítka pravidelně doplňuje.
Jenže varování ornitologů, že druhová skladba zpěvného ptactva je čím dál chudší, je podložené statistikami a pozorováním. Laickému pozorovateli se zdá, že všude jsou vidět nějaké ty sýkory, mezi stromy prolétne hejno čížků, lze zahlédnout stehlíky, někde v keřích se mihne červenka, pták loňského roku. Ani vrabci nejsou úplně vzácní. Někde při zemi poskakuje střízlík a všude je letos tolik kosů. A těch strak! Ale jsou vidět i sojky a na polích či u potoka i v zimě postávají volavky.
Že ale letos prakticky, až na výjimky, nejsou vidět ani slyšet zvonci, toho si asi všimnou všichni. Loni totiž decimovala jejich populaci nákaza, způsobená parazitickými prvoky, bičenkou drůbeží (Trichomonas galinae), vůči které jsou citliví zejména pěnkavovití. Možná proto se letos také nezkrmilo tolik slunečnice jako loni.
A přitom je to taková radost, když je na zahradě stále živo. Proto je dobré ptactvo přikrmovat prakticky do posledních mrazů.
Autor: Josef Duben