Kdo nezanedbává ptactvo na zahradě a dosypává krmítka, si jistě všiml, že už zde opět charakteristickým způsobem hodují i zvonci zelení. Na rozdíl od sýkor či stehlíků, kteří si vybrané semeno slunečnice odnesou a na bližší či vzdálenější větvi se do něj dostávají šídlovitým zobáčkem, zvonek na to jde jinak. Sedne si do krmítka a svým kuželovitým zobákem louská jedno semínko po druhém, jen slupky odletují.
Ano, zvonci se opět objevili, po loňských sporadických výskytech je jich zase o něco více. Již se vzpamatovávají ze zákeřného onemocnění, které je před několika lety začalo kosit a téměř skosilo. Kvůli zákeřné nemoci trichomonóze se podle ornitologů za posledních deset let populace zvonků u nás snížila o dvě třetiny. Tato nemoc savce neohrožuje, ale pro ptáky je smrtelná. A proč ohrožuje hlavně zvonky? Právě kvůli jejich způsobu krmení, že hodují v krmítku. Nyní se sice zdá, že toto nebezpečí pominulo, nicméně i tak je dobré krmítka občas vyčistit, odstranit prázdné slupky, popřípadě trus, a není-li zrovna mráz, nechat den dva krmítko prázdné.
(O trichomonóze ornitologové uvádějí, že… „ji způsobuje parazitický prvok bičenka drůbeží. Kvůli ní se zvonek stal jedním z nejrychleji ubývajících ptačích druhů posledního desetiletí. Bičenky se přenášejí slinami a zbytky potravy, která odpadne nakaženým ptákům od zobáku. Krmítka, kde jsou ptáci v těsném kontaktu, tedy přispívají k šíření nemoci, a proto se trichomonóze říká krmítková nákaza. Základními příznaky jsou netečnost, načepýřené peří, apatické chování. Pták často nemá sílu uletět, v krmítku zdánlivě pospává… nemůže polykat, vyplivuje potravu a hyne.“)
Česká společnost ornitologická každým rokem volí ptáka roku, buď méně známého, nebo hodně zajímavého, nebo když chce upozornit na takového, který si zaslouží ochrany. Loni to bylo káně lesní, předloni jiřička. Letos chtějí ornitologové upozornit na ubývání ptačích druhů, a ukázkovým druhem je právě zvonek zelený.
Zvonek, podobně jako ostatní drobní pěvci, je na zahradě vítán, však již to na konci ledna a počátkem února zkouší se zpěvem. A mláďata krmí hmyzem a různými larvami.
Autor: Josef Duben