Káně lesní (Buteo buteo), tento pták v našich končinách docela hojný, byl letos vybrán Českou společností ornitologickou za ptáka roku (loni to byla jiřička obecná). A jak je to vlastně se skloňováním, je káně rodu ženského, čili ta káně, nebo středního, to káně? Podle Jazykové příručky Ústavu pro jazyk český je možné použít oba rody, přičemž se ženským rodem se lze častěji setkat v odborných textech.
Dřívější název „káně myšilov“ napovídal, že hlavní potravou káně (káněte) jsou myši. Právě hraboši a malí hlodavci tvoří kolem 70 % úlovků. Hnízdící pár, který vychovává v průměru dvě mláďata, jim naloví zhruba 14 kilo kořisti, což činí asi 700 hrabošů. A k tomu připočtěme, kolik ještě musí ti pečliví rodiče nachytat pro sebe! A teď zkusme spočítat, kolik to může dělat, když se uvádí, že u nás žije 11 až 14 000 párů, plus nějací singl ptáci! Káně lesní jsou opravdu velcí pomocníci při likvidaci hrabošů v polích nebo na lukách. Zejména těch, která jsou v blízkosti lesů a remízků, popřípadě podél silnic, kde káňata na hraboše ráda číhají. Možná právě zde je káně nejčastěji k vidění. Když člověk při jízdě autem přibrzdí, může ho až překvapit, jak velký to je pták. Vždyť křídla káně mají rozpětí přes metr, ovšem hmotnost není velká, do jednoho kila.
Káně často krouží nad krajinou, a je rozeznatelná mimo jiné tím, že plachtící křídla jsou mírně prohnutá nahoru, do jakéhosi otevřenějšího „U“. Má to svůj význam, takhle totiž káně lépe dokáže zareagovat na sílu a rázy vzestupných proudů teplého vzduchu. Ozývají se občas charakteristickým voláním, připomíná spíš hlasité mňouknutí. Kromě malých obratlovců, kteří tvoří základ její potravy, si káně ráda pochutná i na nějakém obojživelníkovi nebo mrtvé rybě či přejetém zajíci. Jak se k těmto dravcům chovat? Hlavně je nerušit při hnízdění, a budovat v polích pozorovatelny, tzv. berličky či téčka. Ty pak mohou využívat nejen káně lesní, ale třeba i poštolky.
Dnes jsou na tom dravci, a mezi nimi i káně lesní, přece jen lépe než v minulých desetiletích, kdy po velkou část dvacátého století byli bráni jako škodná a byli stříleni. Ostatně úplně vyhráno dravci nemají ani dnes. Čas od času se najde jedinec, který, když už dravce nemůže střílet, tak je tráví. Bez ohledu na to, že usmrcovat je, tedy i tato nádherná káňata myšilovy, dnes zvané káně lesní, je protizákonné.
Autor: Josef Duben