Tedy přesněji, proti neblahému působení sněhu může napomoci provázek. Zima se totiž blíží a nějaký sníh zcela jistě přijde. Různé dřeviny, zejména ty stále zelené, může těžká sněhová pokrývka nepěkně zdevastovat. A zvláště nebezpečný je sníh vlhký.
Proto také na stráních, kde se pase dobytek či ovce, bývají vidět pěkné a nepoškozené jenom mladé jalovce. Ty staré jsou rozlámané, ano, od sněhu. Podobně je tomu na starých hřbitovech, kde takto trpí prakticky všechny konifery a buxusy.
V zahradách se pěstují různé druhy jalovců, konifer, zeravů, ale i buxusy, trávy a bambusy. Do jisté míry je obranou jalovce a konifery upravovat, tj. stříhat, to potom do hustého tvarovaného keře sníh hůř může. Stříhají se ke konci zimy, v únoru, anebo počátkem léta v červnu. Nicméně u štíhlých forem je dobré rostlinu na zimu trochu svázat. Okrasné trávy také, ty je však nutné v předjaří pěkně sestřihnout, a včas, než začnou rašit. Bambusy je dobré svázat také, ale ne na těsno, potřebují mít vůli, stačí spíše přichytit, třeba jen smyčkou k plotu nebo k jiné opoře. Bambusy jinak pod tíhou vlhkého sněhu lehnou až k zemi, ovšem vyprostí-li se ze závěje včas, zase se zvednou. Ale jistou rozkleslost trsu si už zpravidla uchovají.
Při svazování keřů či trsů se samozřejmě dá použít obyčejný konopný provázek, ale přece jen je šetrnější pružná vázací páska, ta se do kmínků či stvolů nezařezává.
Autor: Josef Duben