No přece, když jedny hrábě nemohu najít, popadnu ty druhé! Možná i tohle může být důvodem pro koupi dalších, a leckdo bude asi souhlasit. Ale hlavním důvodem spíš bude, že na různé činnosti na zahradě se hodí různé druhy hrábí.
Například pevné ocelové hrábě s ostrými zuby se hodí zejména na jarní vyhrabávání stařiny z trávníku, na jeho provzdušňování a také na odplevelení zrytých záhonů.
Prstové pružné, které mohou být železné nebo plastové, jsou vhodné především na hrabání listí, a často bývají i dost široké. U některých vějířových hrábí se navíc rozestup mezi „prsty“ dá upravit jednoduchým fíglem.
Vyrábějí se i hrábě menší, tedy užší a lehčí, skoro by se dalo říci „dětské“, ty pak ocení hlavně ženy. A užší hrábě jsou ostatně šikovné na práce mezi záhony, na menších pozemcích, či v různých úžinách.
Ne, na klasické dřevěné jsem nezapomněl. Ty jsou opravdu univerzální, dají se využít prakticky na všechny činnosti, jen se na ně nesmí příliš tlačit, aby si nezlámaly či nevylámaly zuby. Vylomený zub se dá celkem jednoduše vyměnit, ale opravář musí být aspoň trochu šikovný. Dřevěné hrábě jsou ideální na hrabání posekané trávy a na obracení sena. Ale využijí se i teď na podzim, když je spadané listí mokré a slepené a lehkým plastovým hrábím se na něm snadno vylomí zub.
Zkrátka, bez hrábí se na zahradě neobejdeme. A není marné mít od každého druhu dva kusy. Někdy se můžou nabízet pomocníci, a bylo by škoda pomoc odmítnout, „že nejsou další volné hrábě“. Jindy je třeba sáhnout po druhých, když jsou ty první „obsazené“. Anebo si také chvilku sednout na sluníčko a užít si ho, kdoví jaká nás letos čeká zima.
Autor: Josef Duben