Celou zimu jsme sledovali, jak se krtkovi, ale ruku v ruce s ním i hryzcovi, na zahradě daří. Ale dodám, dařilo, už moc ne!
Tedy po pořádku. Dokud nebyla sněhová nadílka, byl pohled na každodenních 15 krtin tristní, pak bílý sníh vše milosrdně pokryl, ale ne na dlouho. Pokoušeli jsme se krtka vyhánět nejrůznějšími metodami a prostředky, hlukem, kočičími chlupy, citrony, dokonce speciálními aromatickými kuličkami „proti krtkovi“. Byly drahé, voněly eukalyptově, a byly pramálo účinné, rozhodně ne tak, jak bylo inzerováno.
Posteskli jsme si onehdy sousedům, že se chystáme zakládat nový trávník, dosypávat kompost, hnojit a dosévat trávu, jenže jak na to, když na nás denně čeká nepěkně rozrytá zahrada. Zmínili se o sirných knotech, které se používají pro dezinfekci skladovacích prostor, sklepů či vinných sudů, a znají je i včelaři. A že krtek ten smrádek oxidu siřičitého také nemá rád. Hned mi došlo, že knoty přece dokonce máme, vždyť jsme jimi sířili sklep. A hned jsme to vyzkoušeli. Ten knot, to je vlastně jen takový papírek napuštěný sírou, stačí jej nastříhat na menší kousky, aby se do díry dobře vešel. No a krtek se opravdu začíná odstěhovávat. Tak uvidíme, už chystám kompost, osivo, hnojivo…
A také nezapomínám na prostředek na slimáky. Už o sobě, potvůrky slizké, dávají vědět. O tom zase příště…
Autor: Josef Duben