U ořešáku lze praktikovat řez jarní a letní, pokud tedy vůbec. Málokdo má tak velký prostor, aby si mohl dovolit nechat ořešák růst zcela volně. Strom je to pak krásný, ale převeliký. Ale ořešáky lze pěstovat i v menší zahradě, jen je pak nutné je řezat. Aby nezabraly tolik místa, nestínily až přespříliš a také nevadily sousedům.
Po několika letech pokusů řežeme naše dva ořešáky na jaře. V polovině května, kdy již nové letorosty s listy mají tak do deseti centimetrů. Má to výhodu, po řezu „netečou“, do koruny je krásně vidět, co uříznout, a není třeba uklízet listí jako po letním řezu. Po zmíněném jarním řezu není marné přistoupit na sklonku léta k mírné korekci. Letní se mi neosvědčil, strom se příliš vysiluje a jsou také neskutečné hromady odpadu. A ani předjarní řez jim neprospěl.
Při oné mírně korekci v půli léta vystříhávám v zahoustlé koruně tzv. vlky, které by se jinak odstraňovaly až na jaře. Když je odstraním nyní, strom se nevysiluje jejich dřevnatěním, a pak, na jaře nebude třeba se do koruny „prosekávat“. Však vlky z kmene a spodních větví koruny bývají dlouhé přes tři metry.
Ale i podle názoru návštěvníků ořešáky vypadají pěkně, poskytují krásný stín na posezení, ale že bychom měli ořechy… No, je jich, pravda, méně.
Autor: Josef Duben