Již jsem toho napsal o slimácích na zahradě docela dost, o tom, jak se jim daří ve vlhku, a kde všude je lze najít. Ale když je krásně slunečno a nějakou dobu neprší, jako kdyby ze zahrady zmizeli. Kdepak, nezmizeli, jen se schovali do úkrytů v koutech zahrady, pod zem a čekají. Čekají, až bude pod mrakem, zaprší, až bude pěkná rosa, nebo až jim pilný zahrádkář zahradu zvečera pěkně zaleje.
Kdo se věnuje soustavnému sběru a hubení slimáků za použití osvědčených modrých granulí, tedy jako my, nenachází slimáky na zahradě každý den, ale i tak je nachází. A jaké překvapení mě čekalo dnes po ránu (až to budete číst, tak to bylo před pár dny). Tedy nejprve čekalo mou ženu. Ve slunečném ránu nabírala ze sudu pod okapem do konvičky vodu, a tu slyším volání: „To se tedy pojď podívat, to je hnus!“ Ano, pohled na utonulého slimáka není vůbec vábný a na fotce je to obzvlášť ohavné. Ani to nechtějte vidět, i když jsem si ho vyfotil, ale ušetřím vás.
Jak se tam vzal? Bylo mu k ránu horko, šel se svlažit a uklouzl? Spadl z břečťanu, který roste na zdi okolo okapu? To nevím, ale bylo to pro nás znamení, honem zase rozhodit trochu slimáčí návnady.
Autor: Josef Duben