Potkáte-li na zahradě mravence, znamená to, že je třeba zpozornět. Mravenci totiž mohou pronikat i všude tam, kde opravdu nikoho nepotěší, tj. do skleníků či do záhonů, a najednou je srdíčko jahody olepené hliněnou hmotou a rostlinka chřadne. Jindy zase mravenci začnou „vyhánět na pastvu“ mšice, nejčastěji na mladé výhony rostlin, aby si pak mohli pochutnávat na medovici, tedy na jejich sladkých výkalech.
Zrovna jsem tuhle totiž mravenčí aktivitu zaznamenal. Ve slunném odpoledni jsem na trávník na chvíli položil vysazené dveře od kůlny… A když jsem je po hodině zvedl, už se tam hodlali usídlit. Na mravence, a hlavně na mraveniště, lze také narazit v zídkách, ale i pod dlažbou, pod schody, pod obrubníky. A tam už opravdu nemají co dělat. Pak už je třeba zakročit. A jak? Mně se nejvíc osvědčil „mravenčí bufet“.
Při jarní výsadbě se člověk nestačí divit, jak hluboko v zemi se mravenci přes zimu ukrývají. Tak na hloubku rýče, prostě tam, kde už půda nepromrzá.
A co ještě na zahradě nyní podnikat, kromě vyhlížení mravenců? Já už chytám podpůrné tyčky k rybízům a květinám, hlavně k pivoňkám. No, a ty je také třeba pečlivě sledovat, jejich poupata se líbí mšicím i mravencům.
Autor: Josef Duben