Při rozhodování, zda živý plot ano či ne, je třeba udělat několik zásadních rozhodnutí. Zda plot volně rostoucí nebo stříhaný, zda stálezelený nebo opadavý. Na volně rostoucí je třeba hodně místa, hodí se jen do opravdu velikých zahrad. Zde se dají využít například lísky, kaliny, ptačí zoby, zlatice, pámelníky nebo bambusy. Bambusy, tedy vhodně zvolená zimovzdorná odrůda, jsou navíc neopadavé. Ale vyžadují hodně prostoru. Bambusy navíc mají tendenci se rozrůstat do stran.
Keře ve stříhaném živém plotu potřebují správný a pravidelný řez. Pokud se zanedbává, začnou keře odspodu vyholovat, thuje rezavět a nevypadá to hezky. Ale i tyto keře potřebují zalévat. Stálezelené ploty jsou hlavně z jehličnanů, nejvíce se používá zerav západní (Thuja occidentalis). Vysazují se tak 50 až 60 cm od sebe, aby se budoucí plot dobře zapojil. Většinou se keře vysazují k plotu, tak je třeba keře vysazovat alespoň 50 cm od něj, lepší je i víc, protože keře rostou i do šířky a pak se těžko stříhají, a pokud se z té strany nestříhají, mohou i plot vyvrátit.
Listnatých neopadavých moc není, leda tak buxus, který roste velmi pomalu či bobkovišeň (Prunus laurocerasus), která je však jedovatá, takže pozor na krásné tmavě modré plody. Skvělé jsou i cesmíny (Ilex), některé jsou i stálezelené a díky značné pichlavosti i neprostupné.
Z listnatých opadavých se nejčastěji používá rychle rostoucí habr obecný (Carpinus betulus), který snáší řez a dobře se tvaruje. Vysazují se tak 4 sazenice na metr.
Na živý plot opravdu neprostupný se dají použít i různé dřišťály (Berberis), ty jsou opadavé i neopadavé, ale jsou opravdu strašně pichlavé, takže jejich údržba je dost nepříjemná.
Mnohé keře však mohou být i užitkové. Některé nesou plody, které potěší ptactvo, jako například hloh, trnka, dřín, dužnoplodé růže či pámelník, na jiných si pochutná i člověk – aronie, rakytník, muchovník, kustovnice, popínavý zimolez kamčatský a kiwi kolomikta.
A pozor! Se živým stříhaným plotem je dost práce, rozhodně nestačí jen vysadit. Zpočátku je nezbytné zalévat, a potom už pořád jen stříhat a stříhat.
Autor: Zuzana Pavelková