Už jsou sklizená jablka, hrušky, nemluvě o švestkách. A přesto na zahradě něco plodů zůstává. Jsou to různé bobule, malvičky a ostatní plody okrasných keřů. Ty se snad s výjimkou rakytníku či mišpulí nesklízejí. Postará se ptactvo nebeské.
Zmíněný rakytník řešetlákovitý obsahuje hodně vitamínu C, podobně jako šípky nebo mišpule. Avšak těch, kdo si se sklizní a zpracováním chtějí hrát, není mnoho. Ale stojí to zřejmě za to. Měl jsem možnost ochutnat marmeládu, a je opravdu dobrá.
Plody keřů jsou i krásné, červené, žluté, šípky různých druhů růží, rakytníky červené a oranžové, červené dřínu, tmavočervené dřišťálu, červené hlohu, nebo až skoro černé aronie (černého jeřábu). Ale pro konzumaci to chce rozlišovat, některé plody jsou jedovaté. A na to by si při výběru keřů měli dát pozor všichni, u nichž se na zahradě pohybují děti, vlastní, příbuzné či cizí. Rozumné dítě by sice neznámou věc požít nemělo, ale hodně malé dítko ještě tolik rozumu nemá.
Pozor tedy zejména například na plody ptačího zobu, modré hrozny bezu chebdí, to je ta bylina připomínající černý bez, tisu, i když červené oplodí pecičky je jedlé, pozor také na kuličky lýkovce. Nebo na plody brslenu, tzv. biskupské čepičky, červené míšky jsou jedlé, to ví ptáci, jinak všechno jedovaté. Ještě se vrátím k bezu chebdí, není to překlep, název prý pochází ze staročeského chamradí či chabradí, tj. neužitečný. Dále jsou jedovaté třeba černé peckovičky bobkovišně neboli střemchy vavřínové, jejíž listy připomínají vavřín, ale bobkový list nenahradí. Jedovaté jsou ale i plody štědřence (žluté květy připomínají akát) a také zimostráz neboli buxus. Mírně jedovaté jsou i červené plody cesmíny používané ve vánočních dekoracích.
Dalo by se asi ještě pokračovat, proto lze v případě nejistoty doporučit odbornou literaturu, anebo se poradit s odborníkem v zahradnictví.
Josef Duben