potkal jsem ne jednoho mravence. Pořád si opakuji, že mravenci mají ve volné přírodě své místo, jsou tam navíc potřební a užiteční, a zahrada je kousek takové trochu kultivované volné přírody. Tudíž i zde mají své místo. Ovšem ne všude, například nejsou vítáni mezi jahodami, kterým ničí srdíčka nalepovanými do patra hnanými mraveništi. Ale nejhorší je, když pronikají do terasy, do domu, anebo ničí zahradní pěšinky či zídky.
Šel jsem po zahradě a přišlo mi, že pěšina kolem záhonu stáleplodících jahod se nějak bortí, že by potřebovala nějaký zásah. Vyjmul jsem nášlapný kámen a hle, co jsem objevil, mraveniště. Normálně bych proti mravencům nic neměl, ale po loňské zkušenosti s mraveništěm v jahodišti jsem se rozhodl zasáhnout. Mám vyzkoušený tzv. mravenčí bufet, opravdu funguje. Umístil jsem ho kousek dál, k dřevníku, aby na plném slunci nevysychal. Mravenci si ho najdou.
A utěšuji se, vždyť na zahradě je tolik dalších míst, kde mají mravenci možnost se realizovat.
Autor: Josef Duben