Naše zákonodárství je už zapleveleno tolika zbytečnými předpisy a novelizacemi, tak proč nepřidat opravdový „Plevelný zákon“. Mohl by znít třeba takto: Ať se zahradník snaží sebevíce, plevel vždycky roste více.
Není divu, že nové výsevy či sazenice mají jistý hendikep proti plevelům stále připraveným se rozrůstat, ale vždycky člověka překvapí, jak se náhle začne plevelům dařit i v dobře zapojeném porostu. A to nejen v trávníku. I na stálých záhonech plevel soutěží o místo na slunci. Jak se snaží bršlice, mléče, kakosty, lociky, pampelišky či pýr dobýt co největší plochu půdy. Hlíznaté byliny, jako pivoňky, si místo udělají a brzo všechno převýší. I máty, yzop a ozdobné trávy si nakonec poradí, ale je dobré jim pomoci. Zejména mladým keříkům. Ale i vyšším keřům, třeba těm, co tvoří živý plot. Plevele jim tak moc „neujídají“, i když parádu neudělají, avšak kdyby se nechaly dorůst do květu, stanou se posléze zdrojem semen a dále budou zahradu zamořovat.
Nejlepší je plít právě na jaře, kdy je půda ještě kyprá a vlhčí než v suchém létě. Jde to dobře. A jde ostatně o dobrý materiál do kompostu, na kořenech je i trochu země. Stejně je ale lepší vypleté plevele přejet sekačkou nebo posekat ručně. V uzavřeném kompostu, popřípadě kompostéru je dobré použít urychlovače.
A ještě rada pro místa, kam se člověk špatně dostává, pod keře, zejména živého plotu. Tam lze použít herbicidy, ty, které se aplikují na list. A jak? Využít třeba starý karton a žádoucí keře jím odstínit, herbicidem postříkat pouze listy plevele. Funguje to.
Autor: Josef Duben