Zjara jsme s nadšením obdivovali, jak nádherně a bohatě kvetou ostružiny, pěstujeme ty beztrnné. Pak jsme měli radost, že byly prakticky všechny květy včelkami opyleny. Ke konci léta jsme se ještě radovali, jak se větve ohýbají pod množstvím plodů, ale radost nám vydržela jen krátce. Pravda, několik hrstiček jsme sklidili, i návštěvy jich pár ochutnaly, ale s dešti a chladnějšími nocemi na konci léta bylo po všem. Keře zůstaly obalené červenými zcela tvrdými plody, a pokud některý ztmavl, bylo to spíš tím, že začal hnít.
Keře ostružin však na pohled prosperovaly nevídaně, letošní výhony se táhly do výše i dáli, byly to na průměru až třícentimetrové „kmeny“. Co si počít? Doporučuje se vystříhat odplozené letorosty, a nové nechat. Jenže letos jsme vystříhávali kmínky obalené plody, už nebyla naděje, že dozrají. Co ale nyní s nimi? Napadlo mě zeptat se sousedů, co že by tomu řekly ovce? Řekly ano, mohl jsem se o tom přesvědčit na vlastní oči. Dostaly tři plné tašky, to bylo radosti! Řekl bych, že se aspoň někdo nakonec smál, ovečky.
A poučení? S ohledem na takové pro ostružiny extrémní počasí na konci léta jsme se rozhodli dlouhé a nevídaně silné letošní výhony zakrátit. A učinili jsme předsevzetí na příští rok, že budeme plodonoše prostříhávat, nesmíme dopustit, aby keře tak zahoustly, snad by pak plody mohly lépe dozrávat.
Autor: Josef Duben